postavit obrovský prašanový skok a natočit nějaké
šílenosti (tato sezona byla videově velmi klidná). Už šlo o to jen sehnat pár
dalších kumpánů a tak jsme rozjeli obrovskou verbovací kampaň pomocí ICQ a
freeskiing.cz. Naše argumenty o kvalitách sněhu byli tak přesvědčivé že jsme jim
sami uvěřili a očekávali skutečné prašanové orgie.

 Den D byl stanoven na sobotu 10.6. , po rozlučkové akci
s Pánem Pekel Draugem a Pánem diskooblečků Zetorem.

 Akce byla hoooodně vydařená a tak jsem byl rád, že jsme
překecali alespoň Jardu a já mu mohl předat řízení našeho hvězdného stroje, leč
mě stále lehce v krku šimral absint. Jarda se prokázal jako schopný řidič a za
necelých 100 Km si zvykl i na naši červenou raketu.

 Naše víra ve sníh byla tak silná a neohrožená , že když
jsme z Paky viděli na hřebenech malé bíle fleky tak jsme si byli jisti že na
odvrácené severní straně jsou hory plné prašanu. I přes, na Mísečkách, kvetoucí
pampelišky a do elasťáků oblečené  cyklisty  jsme stále zůstávali naprosto
klidnými a pouze jsme v myšlenkách přemýšleli jak nás asi po tom sněhu budou
pronásledovat zelení mužíci.

 Nástupová hodinka lesem byla to pravé pro naše Pražská
srdce, a pouze Jarda, který pobíhal okolo nás jako paparaci, lehce rozviřoval
tuto country atmosféru. Samotné zjištění, že většina sněhu již odtála nás lehce
překvapilo, ale na Zlatém Návrší jsme našli dva zasněžené flíčky velikosti
volejbalových kurtů. Posvačili jsme ananas, který nám totálně slepil prsty, a
pustili jsme se do stavby skoku. Jako stavební materiál byl zvolen kvalitní
krkonošský kámen  a malta byla nahrazena červnovým ledosněhem. Nevzít si lopatku
se ukázalo, jako špatně promyšlený tah, který nám nám lehce zkomplikoval a
prodloužil práci.  Náš výtvor nebyl žádný BigAir, spíš takový kamenný bobíček
posypaný sněhem, ale létat a točit se na něm dalo.  Padaly Muty,Taily, 180 a
360, přišel i pokus na switch, ale kamenná konstrukce řekla Mafetovi ne. 

 Po hodince skákání přišel na řadu zevling, opalovačka,
spánek a čekání na to pravé fotografické světlo. Jakmile  slunce trošku kleslo
jelo se nanovo a Jarda se svým fotostrojem fotil ze všech možných i nemožných
pozic a my předváděli kreace hodné i renomovaných komixů

 Jako třešnička na dortu se v pozdních v hodinách odspodu
vynořila lehce hekající asiatka a svolila alespoň k fotce. Pak ji její český
doprovod odtáhl mezi kosodřeviny a už jsme mohli jen hádat.