Rozhodnutí,že se nakonec pojede Sázava,padlo na poslední chvíli.V pondělí se ještě konala
schůze na baru, aby se dojednali poslední detaily a ve středu ráno se mohlo z Hlaváku
vyrážet.Jo a schůze se tradičně protáhla a noční cesta ze zastávky nočky mě důkladně
připravila na mokré prostředí,taky bych chtěl mít jako někdo nočku u baráku! ;-)

Samotný odjezd byl vcelku v pohodě, po rozjetí vlaku jsme posnídali utopence ala Bourák
(byli moc dobrý ) a ochutnali jak že to chutná horský pes , poté nám Naděnka sdělila,že
cesta Praha-Čerčany trvá 3 minuty,no tak jsme se radši připoutali,když to prej je takovej
fofr.Následovala první dobrá zpráva, zničené víčko od psa...no nenechali jsme ho,aby se jen
tak rozlil.První zádrhel přišel v Říčanech, Réňa nechala doma rozsvíceno a puštěnou
televizi,říčanská síť se v ranní špičce nesmí holt přetěžovat, takže následovalo 20minutové stání vlaku.
Problém by to až tak nebyl,jenže na přestup jsme v Čerčanech měli jenom 10 minut. Naštěstí
vlak na přestupu čekal,takže se neopakovala situace z předminulé vody,kdy jsme byli nuceni
strávit hodinu v restauračním zařízení na českobudějovickém nádraží...no všichni víme,jak to
dopadlo.Po přesednutí do posázavského pacifiku jsme psa nezanedbávali a nadále ho pravidelně
venčili,když náhle přislo Bourákovo hvězdné vystoupení s křížovkou...těžko popsatelné,prostě
chobotnatec na čtyři chobotnice nejspíš nebude :-) Dále jsme cestou objevili, kde se chystá
Mafet v budoucnu bydlet, velice malebná vesnička jménem Vlkovec. Naše výstupní stanice se
jmenovala Sázava žel.stanice , jenže vystupovali jsme až na další zastávce, naštěstí je
ještě v Sázavě ,takže to nakonec nebylo takový zdržení,njn jsem se nějak blbě kouknul do
mapy.Po několikaminutovém hledání kempu,kde jsme měli dostat lodě, jsme mohli konečně
vyrazit na řeku.

Předpověd bohužel nelhala, byla docela kosa a ješte k tomu i chvílema docela vydatně sprchlo.Takže po pejskovi nadešel i čas peprmintového bourbonu a v záloze čekala Bourákova slivovička. Dezinfekce se nesmí podceňovat.

Jinak k samotné cestě,nic moc zajímavého,samej
olej,jezy až tak hrozný nebyly,sice se daly jet či sešoupat,ale skoro vždy bez háčků, no ale
ty to až tak netrápilo.Poseděli jsme na známé Marjáně a pokračovali dál až k prvnímu
kempu,kde nás uvítala hlídací labuť za zády s hejnem kachen a to nás ještě čekal mýval v
kleci.Jmenovalo se to tam Kormorán a vůbec to tam nebylo špatný, zvláště přilehlá
restaurace.Večer proběh ideálně-pivka,jukebox,nakládanej hermouš s topinkama a zavěrečná
úsměvná těčka,když si Réňa spletla adresu svýho stanu.

Druhej den ráno náš čekala opět zima, no nic , tak se vyrazilo do nedalekého krámku pro něco
na zahřátí, jo a taky nějaký pečivo. Místní jednota nebyla z těch,kde by měl člověk zrovna
na výběr. Jenže z jednoho regálu tam tak smutně koukal takovej krásnej bernardýn, toho jsme
tam přece nemohli nechat.Chvíli před vyplutím se poprvé předved Hyby, njn část dřevěného
mola,která byla pod vodou kupodivu klouzala....A to jsme ještě netušili, že má Hyby další
trumfy v rukávu.Řeka pokračovala ve stejném tempu,moc to neteklo a jezy jako minulej den.
Pak přišel jezík,kterej jsme si chvíli prohlíželi a nakonec se ho rozhodli i navzdory zimě
jet.Háčkové netoužili po zcela jistém ohozením vlnou pod jezem,tak jeli jenom zadáci.Projel
jsem šlajsnou celkem v pohodě a dojíždím ke břehu, kde vidím Hybyho po pás ve vodě, no
řikám si,to mám ale obětavého háčka, ke břehu bych dorazil vklidu.Jenže co tomu
předcházelo,Hyby si chtěl opláchnout boty od písku,jenže netušil,že bude hned u břehu
hloubka 1.5m,takže následovalo stylové zahučení do vody až po krk. Bouráka, který zrovna mířil
k jezu, to tak rozhodilo,že málem netrefil šlajsnu.Jojo hlavně,že se Hyby nechtěl
namočit...

Před zastávkou v Staré hospodě v Nespekách jsme předvedli ještě malou show
místním. Koníčkování zdejšího jezu pomocí koupené šnůry na prádlo není totiž idealní
způsob,provaz nejenže řezal do rukou,ale byl i v jednu chvíli Bourákovi krátkej,tak si to
chtěl nastavit mojim pádlem.Jenže pádlo vyklouzlo a kánoe bez posádky,ale plná našich
peněženek a mobilů se vydala po proudu. Naštěští se ji s vypětím všech sil podařilo zavčasu
chytit.Obídek se vydařil, kačenka se zelím byla prej dle Jirky s Réňou obzvlášť podařená.No a
co dál,kempování na plácku vedle fotbalovýho hřiště v Týnci,hospoda s hnusným pivem,Kozel u
ohně z téměř nehořícího dřeva (prej habru :-) ) , spaní pod širákem-bylo jasno,tudiž kosa,
okolo půl 5 už lážo kapánek nestíhalo,ani ponožky extreme nezabraly.

Noční jasno bohužel nevydrželo až do rána,no ale teplota už aspoň trochu odpovídala srpnu.Poslední úsek do Pikovic
znamenal opravdovou změnu. Přibylo peřejí a jezů, ještě že už jsou ty lodě plastový, všem kamenům se opravdu vyhnout nedalo.
Teda aspoň v našem případě :-) Plavba tedy nabrala na zajímavosti, jenže po dvou dnech téměř nudy se těžko přecházelo do tempa,
kdy bylo třeba se soustředit na cestu a udělat s pádlem víc než ho jenom namáčet.No a teď k tomu podstatnýmu, přisel jez na kterej
jsme dorazili jako poslední,no ale ostatní ho už meli dostatečně omrknutej a bylo nám sděleno,že se to prej dá...tak jsme jeli rovnou
aniž by jsme zastavili nebo si i třeba uklidili věci do barelů a to i včetně foťáku.No a tohle podcenění se nám hrubě vymstilo,jez
to byl nejtěžší z těch sjízdnejch, sice tu nejhorší boční vlnu jsme ustáli,ale nabrali jsme spousty vody,takže jsme při dojetí k břehu
předvedli poloviční eskymácký obrat.Následovala panika v chytání všech věcí z lodi i lodě samotný. Ztráty byly naštestí pouze citového
rázu. Hyby utopil jabkodžusí triko a já bílé Los picos triko,foťák jsem naštestí zachytil,jenom se trošku orosil.Jenže zbýval tady
ještě menší detail, moje pádlo si to vydalo peřejema směr Davle bez nás.Naivně jsme si mysleli,že nám to pádlo chlapík,kterej
zaparkoval s lodí o něco níž než my, vyloví...

Takže následovala stíhací jízda,dostihli jsme ho asi až po půl kilometru.Ostatní si
počínali o něco lépe,sice jsme je neviděli,ale dohnali nás viditelně sušší a bez ztrát.Občerstvovací pauzu jsme si udělali u stylovýho
lesního stánku,hned u něj byl takovej menší jez,kterej až na jeden kámen kus pod jezem nevykazoval žádný známky nebezpečí.Opak byl
pravdou, naše loď se opět předvedla.Ve snaze projet to v co nejlepším štýlu jsem najel školácky až moc vpravo,což mělo za následek
okamžitej katapult Hybyho z lodi a moje vláčení lodí plný vody.V objetí lodi jsem jenom čekal až mě proud navede pozadím na nějakej
balvan, no naštěstí to nemělo bolestívý konec.Dál už to pokračovalo ve štýlu minulýho jezu...uplavaný pádlo,utopený triko + ještě
Hybyho pantofle.Jo a to triko jsme utopili až při obracení lodi, uzel,kterým bylo uvázaný k barelu, nebyl pevnej jak se zdál.
Potom co jsme naložili všechny věci zpět ( no už jich moc nebylo ) jsme se během dvou metrů cvakli málem znova o kámen, to by byl
už opravdu vrchol.

Závěrečná část trasy už byla pouze v duchu za včasu trefit místo v Pikovicích na odevzdání lodí a přežití dalších
peřejí bez nějaké další show.Konečný místo jsme o několik desítek metrů minuli, takže jsme si vyzkoušeli i jízdu proti proudu.Plavba
byla zakončena vyhozením prázdného pejska na břeh, no nebyla tam jenom tráva :-) ,místní paní sedící opodál nesdílela názor, že střepy
ze psa přinášejí 7 let štěstí.Před odchodem na bus ještě bylo potřeba přebalit věci z barelů zpátky do batohů,jenže čekala mě s Hybym
mokrá tečka, barely netěsnily tak jak bysme si představovali.Téměř 2 hodinová cesta až domů neslibovala nic příjemného,mokrý džínový
kraťasy jsou ideálním prostředím pro Mafetovo oblíbené zvířátko.No někdy na přestupu v metru se už smečka pořádně zakousla...

Závěrem už můžu pouze říct, jestli potkáte neznámou postavu v bílem triku LOS PICOS,
tak to nemůže být nikdo jiný než posázavský vodník.